Giuliano Cesarini

Giuliano Cesarini
Jeho Eminence; Giuliano Cesarini
	kardinál Svaté římské církve
	Portrét kardinála Cesariniho na univerzitě v Bologni
Církev	římskokatolická
Sídlo	Papežský stát
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	před 17. únorem 1435
Biskupské svěcení	7. března 1444 (jmenování Evženem IV. r. 1439)
Kardinálská kreace	24. května 1426 (zveřejněno 8. 11. 1430) ; kreoval Martin V.
Titul	kardinál jáhen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	diplomatický vyslanec ve Francii a Anglii (1425–1426); kardinál jáhen ze Sant'Angelo in Pescheria (1430–1440); arcikněz baziliky sv. Petra ve Vatikánu (1438–1444); apošt. admin. v Grossetu (1439–1444); kardinál kněz u Santa Sabiny (1440–1444); apošt. admin. Taranta (1440–1444); kardinál biskup na Frascati (7.5.1444—10.9.1444); hlavní penitenciář; (23.5.1444–10.11.1444);
Zúčastnil se	4. křížové výpravy proti husitům;
Osobní údaje
Datum narození	1398
Místo narození	Řím
Datum úmrtí	10. listopadu 1444 (ve věku 45–46 let)
Místo úmrtí	Varna
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Univerzita v Perugii; Padovská univerzita
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuliano Cesarini (1398 Řím – 10. listopadu 1444 poblíž Varny) byl italský duchovní, kardinál a papežský diplomat, který přivedl do Čech čtvrtou křížovou výpravu proti husitům.

Patřil ke skupině vynikajících kardinálů, které papež Martin V. jmenoval na konci západního schizmatu. Díky svému intelektu a diplomacii se stal obhájcem papežského primátu proti koncilovým hnutím a zejména proti basilejskému koncilu. Francouzský biskup Bossuet označil Cesariniho za nejsilnější oporu, kterou mohli latinští katolíci na florentském koncilu postavit proti katolíkům byzantského obřadu.

Boj proti husitům a basilejský koncil

Mladý Guiliano, původem ze starobylé římské rodiny Cesariniů, vstoupil na duchovní životní dráhu a již roku 1426 dosáhl hodnosti kardinála. V roce 1431 ho papež Martin V. jmenoval svým legátem při říšském sněmu v Norimberku a zplnomocnil ho k tomu, aby hlásal a organizoval čtvrtou křížovou výpravu proti husitům. Zároveň byl předurčen jako předsedající koncilu svolaného do Basileje. Cesarini však za důležitější než zahájení koncilu pokládal konečné zúčtování s husity, a tak když norimberský sněm schválil velké křížové tažení do Čech, začal horlivě vyzývat k účasti obyvatelstvo Porýní a franských krajů. Snažil se odstranit spory mezi zdejšími knížaty, aby jim nic nebránilo přijmout kříž a vyrazit na výpravu. Počet účastníků stoupal a kardinál, jistý si vítězstvím křižáků, již posílal v tomto duchu zprávy nově zvolenému papeži Eugeniovi IV. Přípravy tažení ho natolik zaměstnaly, že oddaloval učinit zadost žádosti německého krále Zikmunda Lucemburského i obeslaných prelátů, aby již konečně zahájil jednání basilejského koncilu. Udělal tak teprve 23. července 1431, ale v srpnu byl již u křižáckého vojska, které v počtu více než sto tisíc vytáhlo k českým hranicím.

Poté, co křižáci překročili pohraniční hvozdy, obrátil se Giuliano Cesarini ke kacířským Čechům s manifestem, v němž jim oznamoval své záměry. Dne 14. srpna se útočníci přiblížili k Domažlicím, kde se shromáždili husitští bojovníci vedení Prokopem Holým. Už při pouhém zaslechnutí písně husitů a rachotu kol jejich vozů, se křižáci dali, aniž by se střetli s nepřítelem, na zmatený úprk. Cesarini se pokusil několik houfů zastavit a přinutit je k boji. Ocitl se však sám v nebezpečí, protože prchající v něm spatřovali hlavního viníka nastalé situace. Kardinál se nakonec rovněž zachránil útěkem, a to v přestrojení za prostého vojáka z družiny würzburského biskupa. Jeho ztracený kardinálský klobouk přivezli husité do Prahy jako vzácnou trofej a vystavili ho spolu s další kořistí před Týnem.

Tato událost hluboce ovlivnila Cesariniho smýšlení o husitech. Dospěl totiž k názoru, že kacířské Čechy nelze zlomit vojenskou silou, nýbrž že je potřeba s nimi vyjednávat. Bezprostředně po svém příchodu do Basileje se zasadil o to, aby se husitům dostalo veřejného slyšení před koncilem, čehož se dosud marně domáhali. V lednu 1433 přijelo do města české poselstvo v čele s Prokopem Holým. Třebaže se Cesarini vzdal nedlouho před tím kvůli sporům papeže Evžena IV. s církevními otci předsednictví koncilu, snažil se Čechům prospět, jak mohl, a stal se prostředníkem mezi nimi a jednotlivými preláty. Jeho respekt vzbudil především Prokop Veliký, kterého dosud považoval za svého bytostného nepřítele. Přesto nedosáhlo jednání českého poselstva na koncilu výsledku.

Křížová výprava proti Turkům

V letech 1438–1439 se Cesarini angažoval na koncilu ve Ferraře a Florencii, kde probíhala jednání s byzantským císařem o uzavření unie katolické a pravoslavné církve. Po jejím podepsání odešel do Uher, aby zde organizoval slíbenou křížovou výpravu proti Turkům.

Tažení, jehož se zúčastnily především oddíly z Uher, Valašska, Srbska a Polska, to znamená ze zemí ohrožených tureckou expanzí, bylo zahájeno roku 1443. V čele křižáckých vojsk stanul mladý polský a uherský král Vladislav III., srbský despota Jiří Branković a uherský magnát Jan Hunyady. Křižáci byli zpočátku úspěšní, podařilo se jim ve dvou bitvách Turky porazit a obsadit Sofii. Poté uzavřel sultán Murad II. s Vladislavem v Segedíně desetileté příměří, které bylo velmi výhodné pro Srbsko, jemuž byla navrácena řada Osmany zabraných území. Cesarini jako reprezentant papežské kurie však usilovně naléhal na Vladislava, aby příměří porušil a pokračoval ve výpravě. To se stalo osudným nejenom této výpravě, ale také všem balkánským státům. Křižácké vojsko bylo roku 1444 rozbito u Varny, král Vladislav, zvaný poté Varnenčik, v bitvě zřejmě zahynul. Tak skončil poslední pokus západní Evropy odvrátit tureckou expanzi. Cesarini zahynul po bitvě na neznámém místě. Jedna z verzí vypráví o tom, že byl při návratu přepaden a zabit dunajskými piráty.

Odkazy

Literatura

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 404–406.
KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4. S. 205–207. (Stručný životopis)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuliano Cesarini na Wikimedia Commons
Julian Cesarini ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Život a dílo, stručné heslo na stránkách Bavorské akademie věd (Repertorium Geschichtsquellen des Deutschen Mittelalters)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Hlavní penitenciář Apoštolské penitenciárie
Předchůdce: Niccolò Albergati	1444 Giuliano Cesarini	Nástupce: Giovanni Berardi di Tagliacozzo